Kyselina hyaluronová

Kyselina hyaluronová je látka, kterou lidské tělo samo tvoří; v kosmetice se používá její stabilnější sodná sůl, sodium hyaluronate. Vyrábí se fermentací, ne z živočišných zdrojů, a její jediná role je prostá: navázat vodu a podržet ji tam, kde je jí potřeba. Pleť, která drží vodu, je na dotek hebčí a působí hladší — a jemné linky jsou na ní méně vidět.

Mluvit o kyselině hyaluronové jako o jedné složce je ale zavádějící. Zásadní je velikost molekuly. Velké molekuly zůstávají na povrchu a vytvářejí film, který brání odpařování; menší se dostanou o něco hlouběji do svrchních vrstev pokožky. Ani ty nejmenší nemíří nikam do hloubky — kosmetika působí ve svrchních vrstvách a nic jiného o ní tvrdit nelze. Rozdíl je v tom, jestli pleť dostane vláhu jen navrch, nebo i o patro níž.

Druhá věc, kterou o ní člověk obvykle neví, je podmínka: kyselina hyaluronová vodu váže, ale sama ji neudrží. Ve velmi suchém prostředí dokáže vodu přitáhnout i z pokožky samotné, a nanesená na suchou pleť a ponechaná bez krytí může pleť nakonec vysušit. Proto patří na vlhkou pleť a proto po ní musí přijít vrstva, která ji uzavře.

V No3. Collagel hydratačním séru je proto v matrix různých velikostí molekul a doprovází ji Sodium PCA a Acetyl Hexapeptide-8. V rituálu stojí na třetím místě — po tonizaci, která pleť zvlhčí, a před závěrečným sérem, které vláhu zavře. To pořadí není libovolné; obrácené by znamenalo, že se hydratace na pleť vůbec nedostane.

Na štítku se kyselina hyaluronová skrývá pod několika jmény: sodium hyaluronate, hyaluronic acid, sodium acetylated hyaluronate nebo hydrolyzed hyaluronic acid. Různá jména většinou znamenají různé velikosti molekul, ne různou kvalitu. Co na štítku poznat nelze, je koncentrace — a to je v pořádku, protože u téhle složky víc neznamená lépe. Nad zhruba jedno procento už přírůstek nestojí za lepivost, kterou přinese, a dobrá formulace se pozná spíš podle toho, co ji doprovází.